There's no place like home

Píšou se o ní romány, skládají písně, tvoří básně a točí filmy. Každý na ní vzpomíná s tajemným úsměvem a nostalgií. Je to něco, co se už nikdy nebude opakovat a co nám jako vzpomínka zůstane po celý život. Člověk do kterého se v životě poprvé zamilujeme má v našem srdci zcela vyjímečné místo. A nezmění se to ani po letech, kdy už dávno nejsme v kontaktu.

Je Velký pátek.. Jediný den, který mě na Velikonocích fascinuje. Podle pověstí se na tento den otvírají poklady ve skalách. Poklad prý označovalo světýlko popřípadě otvor ve skále z kterého jde záře nebo kvetoucí kapradí, které kvetlo od tří do devíti hodin. Vzpomínám jak babička vždy ve tři odpoledne říkávala " a už je mrtvej".  Myslela tím Ježíše. Také vždy vyprávěla o tom, jak by v tento den neměly být slyšet zvony. A také, že by se měl každý před východem slunce běžet umýt do potoka, aby ho to ochránilo před nemocemi. Nikdy jsem se nemyla před východem slunce v potoce a dokonce nikdy jsem nenašla ani nezahlédla místo, kde by se mohl skrývat poklad. Přesto díky babičce mi tento den uvízl jako jediný v paměti. Velikonoce nemám nijak zvlášť v oblibě. Jediné co na nich miluji, je přicházející jaro. Je to čas nahlédnutí do vlastního já, čas, kdy se všechno nové rodí a většina starého odchází. V tomhle pohledu je pro mě  jaro velmi zákeřné. Bere slabým to, co jim zbylo, aby silným dalo, co ještě potřebují. A tak se často loučíme s našimi nemocnými, či nešťastnými známými. A proto jsou pro mě Velikonoce svátkem rodiny a toho co nám zbylo. Ale to nejlepší na tom je, že po jaru přichází léto, kdy máme nejvíc síly a energie. Všechno jde nějak snáz, všechno má smysl a noci jsou konečně dlouhé i "veliké".

Babiččin recept na přílohovou rýži:

      Každý z Vás jistě zná ten pocit, když ho ráno cestou do práce zašimrá v nose ta známá vůně. Vůně, která ve vás probudí všechny smysly. Nevím k čemu ji přirovnat, dokonce ani nevím, kdy jsem si ji poprvé ve svém životě uvědomila. Vůně tak nezaměnitelná, jedinečná a fascinující, že se na chvíli zastavíte a z hluboka nadechnete. Cítíte jak se vám pomalu rozlívá do celého těla a s ní i nekonečný pocit štěstí. JARO je tu.
Z korun stromů se ozývá veselý ptačí zpěv. A i přesto, že rána bývají ještě chladná, jsou dny teplejší a více prozářeny sluncem. Ze záhonu na vás vykukují první barevná kvítka. Nálada se zlepšuje, chmury a stres ztrácejí na své síle. Konečně si můžete vypít na záhrádce s přáteli první jarní kavu. Oprášit kolo i trekové hole. Chce se nám zakřičet: "Sbohem zimo"
        Ale loučení se zimou nemusí být vždy jednoduché. U nás  vždy bývá trochu na delší lokty, protože bydlíme ve vyšší nadmořské výšce. Zima se často vrací ještě i po dost vysokých teplotách a mnohdy skoro nečekaně. 
         Své vlády se nechce jen tak dobrovolně vzdát a ještě několikrát nám ukáže svoji nevlídnou tvář. A tak mnohdy vítáme jaro závějemi a v zimních bundách. Ale náladu nám to rozhodně nezkazí. Možná právě díky té vůni. Cítíme, že jaro už je blízko a s ním i vše hezké, co nám celou zimu tolik chybělo.

Když se řekne domov, první co mě napadne je příjemný pocit bezpečí, známého prostředí a stability. Nejdřív jím bylo místo, kde jsem se narodila. Jeho součástí byli rodiče, mladší bráška, babička s dědou a protože jsme bydleli na vesnici také pes Filip, slepice, kachny a králíci. Domov na venkově ve mě zanechal spousty krásných vzpomínek.. nejen z dětských let ale i z dospívání.. prožívala jsem tam první velká přátelství i svoji první lásku. Vždy se tam ráda vracím za rodinou i svými kamarády. Svým způsobem zůstane stále domovem. I když nyní jím je pro mě místo kde žiji společně s manželem a našimi princeznami, které jsou již také ve fázy dospívání. 
Bydlíme v malé vesničce v rodinném domečku společne s manželovými rodiči. Domov s námi sdílí dva pejsci Dino a Dyk, kočka Agáta, želva , křeček, užovka, agama, ježek bělobřichý.. dále slepice a dva čuníci.. Taková malá soukromá ZOO.. Svůj domov bych neměnila za nic na světě. Ráda ho zvelebuji a krášlím pro mé nejbližší. Je pro mě útočištěm, jistotou a spolu s lidmi co v něm žijí tím největším bohatstvím. Ale ted už dost povídání. Račte k nám nakouknout.. ;)

Na Vánoce se vždy moc těším. S jejich blížícím se příchodem jakoby se ve mě zas probudilo kousek dítěte. Miluji pohled do vyzdobených oken, vůni cukroví,  co se line z kuchyní a dokonce i ruch v nákupních střediscích.. Stresu z vánoc obvykle nepropadám. Dárky vždy vymýšlím průběžně během roku a pak postupně nakupuji. Miluji tradice s vánoci spojené.. A protože jsem zdravotník a obvykle trávím část svátků právě v nemocnici, vánoční chvíle s rodinkou u tradic mezi které patří i sledování pohádek, si náramně užívám.. ;) Vánoce jsou pro mě svátkem laskavosti, pochopení a lásky.. Škoda, že s postupným  uklízením vánoční výzdoby tyto vlastnosti jakoby také mizeli na dně krabic..  Kdyby jsme se jen maličko všichni snažili, mohl by být celý náš život přesně jako Vánoce - štastný a veselý.. A nyní pár fotek od nás.. ;)