Byl pátek 9. květen, hodiny ukazovali 3:15 hod. a já v náručí

konečně držela ten malý vlasatý uzlíček. Tak ty jsi ta moje Terezka, 

pomyslela jsem si.. Tolikrát jsem si tento okamžik představovala.

Prohlížím si ty malé prstíčky a snažím se dojetím neplakat. Ale kdo by to pod tíhou

 takové laviny pocitů dokázal. Je tak malinká, tak bezbranná, tak krásná. 

je tady a je moje.. 

Od toho okamžiku uplynulo dlouhých 18 let. Přesto to uteklo jak

mávnutím kouzelného proutku. Malý ukřičený uzlíček se pomalu proměnil

v mladou, krásnou a sebejistou slečnu. Zase utírám slzy dojetí. Jsem na ní tak pyšná.

Najednou je to moje "malá" velká Terezka. Jak se to mohlo stát?

Mám pocit jako bych pár let prospala.

Kéž by ten čas šel alespoň na chvilku zastavit.

Roky jí na kráse neubraly, právě naopak.

Nakonec posuďte sami. 

Tady je pár fotek..

a tady už  z oslavy 18. narozenin..

Omlouvám se za kvalitu fotek.. Bylo nás jak na malé svatbě a já trochu nestíhala fotit..

Ale den to byl překrásný, všichni jsme si to s Terkou moc užili.. ;)