Je Velký pátek.. Jediný den, který mě na Velikonocích fascinuje. Podle pověstí se na tento den otvírají poklady ve skalách. Poklad prý označovalo světýlko popřípadě otvor ve skále z kterého jde záře nebo kvetoucí kapradí, které kvetlo od tří do devíti hodin. Vzpomínám jak babička vždy ve tři odpoledne říkávala " a už je mrtvej".  Myslela tím Ježíše. Také vždy vyprávěla o tom, jak by v tento den neměly být slyšet zvony. A také, že by se měl každý před východem slunce běžet umýt do potoka, aby ho to ochránilo před nemocemi. Nikdy jsem se nemyla před východem slunce v potoce a dokonce nikdy jsem nenašla ani nezahlédla místo, kde by se mohl skrývat poklad. Přesto díky babičce mi tento den uvízl jako jediný v paměti. Velikonoce nemám nijak zvlášť v oblibě. Jediné co na nich miluji, je přicházející jaro. Je to čas nahlédnutí do vlastního já, čas, kdy se všechno nové rodí a většina starého odchází. V tomhle pohledu je pro mě  jaro velmi zákeřné. Bere slabým to, co jim zbylo, aby silným dalo, co ještě potřebují. A tak se často loučíme s našimi nemocnými, či nešťastnými známými. A proto jsou pro mě Velikonoce svátkem rodiny a toho co nám zbylo. Ale to nejlepší na tom je, že po jaru přichází léto, kdy máme nejvíc síly a energie. Všechno jde nějak snáz, všechno má smysl a noci jsou konečně dlouhé i "veliké".

 






Přeji Vám krásné prožití Velikonočních svátků a budu ráda, když mi do komentářů napíšete ve zkratce jak Velikonoce slavíte Vy.. ;) Re.