Co je to štěstí? Muška jenom zlatá...

Kdo by tuhle větu neznal. A kdo by o štěstí jako takovém, alespoň jednou nepřemýšlel.

Každý ho vidí jinak. Je to tím, že lidé jsou různí, stejně jako jejich životy a 

osudy. Jinak vidí štěstí nemocný, jinak chudý, jinak bohatý. 

 To co jednomu přijde samozřejmé, o tom druhý jen sní. 

To z čeho se jeden raduje, nad tím druhý ohrnuje nos.

Ale všichni sníme a toužíme po něčem, co nás žene kupředu.

Ať už je to kariéra, láska nebo věc. Sníme o tom, že jednoho dne se naše sny 

a touhy stanou skutečností. Ale co pak? Přestaneme snít?

Myslím, že nepřestaneme nikdy. Jen se nám přání s přibývajícími roky poněkud změní.

Alespoň já to tak mám. 

Jako malá jsem snila o princi na bílém koni.

Bylo mi tenkrát třináct, když se objevil. Moje první platonická láska.

Koně samozřejmě neměl. Ale byl to princ. Nikdy mi totiž neublížil.

Což se nedá říct o mém prvním skutečném vztahu.

Ten koně sice měl hned dva, zato do prince měl hodně daleko. Ani

tady jsem však nepřestala snít.

Snila jsem o tom, že přijde konečně ten pravý princ, ten který mě vysvobodí.

A on opravdu přišel.

Přišli časy štěstí, radosti a plánů.

Tehdy jsem snila o dětech, dovolené, nové koupelně.

Přišli děti. S nimi starosti a stereotyp. První malá krize, po ní větší,

která změnila veškeré sny a touhy. Tehdy jsem zase snila a to o tom, jak z té klece ven.

Tentokrát to ale naštěstí skončilo jako v pohádce. 

Našli jsme zase jeden druhého. To co nás málem rozdělilo, nás teď pojí ještě silnějším 

poutem. Zase se spolu smějeme, mluvíme a milujeme. Zase sníme.

 Ano, stále ještě o té nové koupelně. 

Které se snad do konce roku dočkám. A i kdyby ne, vlastně na tom nezáleží.

Protože to největší štěstí není v hmotných věcech. 

Myslím, že k tomu každý musí dorůst, dozrát nebo dospět. Je těžké to 

 nazvat správným slovem. Ale já už dozrála...

Dozrála jsem ke štěstí. Nechci na svém životě totiž vůbec nic měnit.

Jsem ve fázi, kdy bych si přála zastavit čas.

Vše je dokonalé, úžasné, zkrátka přesně takové, jaké to být má.

Mám úžasného muže. Dvě krásné, zdravé dcery, které nám dělají jen samou radost. 

Máme milující rodiče a kolem sebe opravdové přátele. Střechu nad hlavou. Práci,

kterou miluji i nenávidím a všichni jsme zdraví.

Byl by hřích chtít víc. 

Přesto sním o tom, že stále budeme všichni spolu. 

Že nám to velké štěstí zůstane navěky..

A že nejen má rodina bude šťastná a zdravá, ale také všichni přátelé a vůbec vy všichni 

co tento článek čtete..  

Snad to dává nějaký smysl. A o čem sníte vy? Napište mi o tom do

komentářů..