Byl to skoro obyčejný podzimní den, zahalený do mlhy a deště.

Jako by to bylo včera. Jedu domů a vedle mě na místě spolujezdce se v kleci krčí malá chlupatá kulička, vyděšeně naříká, až mi to trhá uši. Těším se na reakci dětí.

Podle očekávání byli štěstím bez sebe. Dokonce i kotě zapomnělo smutnit. Z vyděšeného malého neštěstí se rázem stalo divoké a nezkrotné cosi, které střídavě viselo na zácloně, nebo bylo zakousnuté někomu v noze. A protože to byla kočičí slečna, pojmenovali jsme ji Agáta. Krásné jméno pro kočičí osobnost. 

Čas plynul a z malého koťátka vyrostla kočičí dáma, která si nás všechny dokonale ochočila.

Vyjít s ní nebývá vůbec lehké. Pomazlit se přijde, jen když má náladu, povely a příkazy na ní neplatí

a dokonale nám dává najevo, že my bydlíme vlastně s ní. 

To co nás ale opravdu fascinuje, je její postoj k cizím lidem. Obzvlášť pokud jde o pány je Agáta nelítostná. Nejdříve pořádně nahlas vrčí a nakonec v nečekané chvíli končí zakousnutá dotyčnému v lýtku, nebo se zaseknutými drápky v zádech. Situace to bývají většinou vtipné. I když se najde pár lidí co se naší Ninja Agáty báli či stále bojí. Jeden pan opravář dokonce říkal, že by jsme si měli dát na dveře ceduli": POZOR ZLÁ KOČKA!

Jinak je to ale
úplně miloučké a roztomilé stvoření. No posuďte sami. :D

Také to máte někdo se svojí kočkou podobné? Napište mi o tom dolů, do komentářů. 

Krásný večer Renča ;)