Zdravý životní styl se stal jakýmsi fenoménem dnešní doby.
Slyšíme o něm v médiích, čteme na internetu i v našich oblíbených časopisech.
Jakoby se celý svět rozhodl žít zdravě. No a vlastně proč ne, že?
Zdravím všechny mé milé čtenářky.. ;)
Doufám, že všechny stejně jako já, užíváte sluníčka plnými doušky.
Já jsem přímo blažená, sluníčko mě dobíjí jak baterku a tak se mi z něj vůbec
nechce. Volný čas trávím různě. Na zahrádce, s rodinkou na kole, nebo v přírodě s naším pejskem.
Hlavně že je to venku. A tak krom toho, že se mi doma práce kupí, jako
například žehlení a jiné méně oblíbené domácí činnosti, tak ani na blog nemám mnoho času.
A tak pro ty, kteří sem pravidelně nakouknou, dnes vkládám alespoň pár fotek.
Jsou z ranních procházek s naším chlupatým štěstím.
Tyhle volná rána v jeho doprovodu mám moc ráda. Vyběhnout jen tak, v teplákách
bez makeupu. Nemyslet na nic, jen vnímat jak je na tom našem kopci
krásně a to za každého počasí...
No řekněte sami.. ;)
Poslední dobou nemám mnoho času na psaní. S jarními měsíci je
více práce na zahrádce a navíc komu by se za tak krásných slunečných dnů
chtělo sedět doma za počítačem. Naši zahrádku konečně zdobí
jezírko, převislý modřín a venkovní keramika.
Nafotila jsem vám tedy alespoň pár fotek, aby jste byli v obraze.
Vítejte u nás.. ;)
Když jsem o bylinkách psala minulý týden, neměla jsem
je ještě rozsazené ani nafocené. A protože dnes
bylo venku opravdu překrásně, rozhodla jsem se to napravit.
Tady je tedy malý fotopříběh, z dnešního
odpoledne.
Mějte se sluníčkově Renča
Bytosti nadpozemsky čisté, poslové dobra a naděje. Tak je vidím já. Mockrát v životě jsem si oddechla se slovy: "Teda, teď při mě stál". Věřím, že každý z nás má svého strážného anděla a ten můj mívá z té dřiny často až pomuchlaná křídla. :) Nad naším domovem bdí hned několik andílků. Fascinují mě a zřejmě nikdy jich nebudu mít dost. Každý z nich má svůj význam a své místo. Ať už se k nám dostal jakkoli. Bez andělů by to v mém životě nešlo a tak jsem se rozhodla, věnovat jim také místo na svém blogu. A ukázat Vám svou malou sbírku, která se neustále rozrůstá.
Sezóna bylinek je za dveřmi a většina z Vás už přemýšlí, které bude letos pěstovat. Já mám jasno. Na našem okně nesmí chybět rozhodně žádná z těchto bylinek, které posunou každé jídlo o několik tříd výš a udělají z něj gurmánský zážitek. Navíc dokáží velmi prospět našemu zdraví.
Pojďme si říct, jak tyto mé oblíbenkyně využijete v kuchyni nejlépe a co všechno vlastně umí..
Je Velký pátek.. Jediný den, který mě na Velikonocích fascinuje. Podle pověstí se na tento den otvírají poklady ve skalách. Poklad prý označovalo světýlko popřípadě otvor ve skále z kterého jde záře nebo kvetoucí kapradí, které kvetlo od tří do devíti hodin. Vzpomínám jak babička vždy ve tři odpoledne říkávala " a už je mrtvej". Myslela tím Ježíše. Také vždy vyprávěla o tom, jak by v tento den neměly být slyšet zvony. A také, že by se měl každý před východem slunce běžet umýt do potoka, aby ho to ochránilo před nemocemi. Nikdy jsem se nemyla před východem slunce v potoce a dokonce nikdy jsem nenašla ani nezahlédla místo, kde by se mohl skrývat poklad. Přesto díky babičce mi tento den uvízl jako jediný v paměti. Velikonoce nemám nijak zvlášť v oblibě. Jediné co na nich miluji, je přicházející jaro. Je to čas nahlédnutí do vlastního já, čas, kdy se všechno nové rodí a většina starého odchází. V tomhle pohledu je pro mě jaro velmi zákeřné. Bere slabým to, co jim zbylo, aby silným dalo, co ještě potřebují. A tak se často loučíme s našimi nemocnými, či nešťastnými známými. A proto jsou pro mě Velikonoce svátkem rodiny a toho co nám zbylo. Ale to nejlepší na tom je, že po jaru přichází léto, kdy máme nejvíc síly a energie. Všechno jde nějak snáz, všechno má smysl a noci jsou konečně dlouhé i "veliké".
Když se řekne domov, první co mě napadne je příjemný pocit bezpečí, známého prostředí a stability. Nejdřív jím bylo místo, kde jsem se narodila. Jeho součástí byli rodiče, mladší bráška, babička s dědou a protože jsme bydleli na vesnici také pes Filip, slepice, kachny a králíci. Domov na venkově ve mě zanechal spousty krásných vzpomínek.. nejen z dětských let ale i z dospívání.. prožívala jsem tam první velká přátelství i svoji první lásku. Vždy se tam ráda vracím za rodinou i svými kamarády. Svým způsobem zůstane stále domovem. I když nyní jím je pro mě místo kde žiji společně s manželem a našimi princeznami, které jsou již také ve fázy dospívání.
Bydlíme v malé vesničce v rodinném domečku společne s manželovými rodiči. Domov s námi sdílí dva pejsci Dino a Dyk, kočka Agáta, želva , křeček, užovka, agama, ježek bělobřichý.. dále slepice a dva čuníci.. Taková malá soukromá ZOO.. Svůj domov bych neměnila za nic na světě. Ráda ho zvelebuji a krášlím pro mé nejbližší. Je pro mě útočištěm, jistotou a spolu s lidmi co v něm žijí tím největším bohatstvím. Ale ted už dost povídání. Račte k nám nakouknout.. ;)
Na Vánoce se vždy moc těším. S jejich blížícím se příchodem jakoby se ve mě zas probudilo kousek dítěte. Miluji pohled do vyzdobených oken, vůni cukroví, co se line z kuchyní a dokonce i ruch v nákupních střediscích.. Stresu z vánoc obvykle nepropadám. Dárky vždy vymýšlím průběžně během roku a pak postupně nakupuji. Miluji tradice s vánoci spojené.. A protože jsem zdravotník a obvykle trávím část svátků právě v nemocnici, vánoční chvíle s rodinkou u tradic mezi které patří i sledování pohádek, si náramně užívám.. ;) Vánoce jsou pro mě svátkem laskavosti, pochopení a lásky.. Škoda, že s postupným uklízením vánoční výzdoby tyto vlastnosti jakoby také mizeli na dně krabic.. Kdyby jsme se jen maličko všichni snažili, mohl by být celý náš život přesně jako Vánoce - štastný a veselý.. A nyní pár fotek od nás.. ;)
