Jaro i láska pro mě věčné a nikdy nevyčerpatelné téma.

S jarem vždy přichází ta znepokojující a zvláštní touha žít

a milovat. Je to doba, kdy se všechno probouzí a kvete. 

A právě tato doba mě nutí stále znovu a znovu psát o citech.

Na jaře jsem vždy zcela pohlcená emocemi. Moje srdce v té době 

popírá varovné signály mozku a běhá si někde v růžovém světě s 

jednorožcema, kde jsou všichni hodní a svět spravedlivej.

Sluníčko začíná hřát, vše kolem se zelená a halí do života a tak

s postupným odkládáním oblečení jako bych sundala i pomyslné brnění.

Více se směji, méně uhýbám pohledem. V lidech hledám jen to dobré.

Věřím slibům,  v sílu lásky i sílu pravdy. 

A tak se občas stane, že se ocitnu v nepříjemné situaci, která mě přivede na rozcestí 

a já najednou nevím kudy dál, co dál a jestli vůbec pokračovat.

Můžu se v tom buď plácat a nebo věřit na zázrak. 

 Vždy raději věřím a doufám. Je to jednodušší. 

Jen tak mě vítr neodnese, první překážka nezastaví a déšť mi nesmyje úsměv.

Bez svého brnění ukazuji své slzy i smích světu beze studu. Nebojím se milovat dříve, 

než je na to ten druhý připraven.  Žiji v lidech, kvůli kterým mé srdce bije dnem i nocí.

Když vcházím do místnosti, jdu s hlavou vztyčenou, protože vím, že mám na světě své místo.

Nebojím se ve vztahu spěchat nebo otálet kvůli svým pravidlům a očekáváním. 

Neskrývám svá přání a úmysly.Otevírám se citům. Vždyť proč jinak bychom žili?

Jsem tu abych milovala a budu milovat.

V momentě kdy láska začne bolet, oblékám brnění.

S ním už nebudu oběť okolností. Cítím, kdy se všechno mění a odcházím se 

stejnou důstojností s jakou jsem přišla. Stanovuji si vlastní meze.

Vím dobře, že NE je projevem lásky k sobě a všechno co překročí NE je nedůstojné.

Nedržím svou svobodu na uzdě, abych ji po pár skleničkách vypustila.

Dnes už ne i přes to, že mé srdce je otevřené dokořán.

Až se i vy zase někdy budete dívat na záda někomu, na kom vám záleží, a budete sledovat

jak odchází z Vašeho života, nelpěte tak urputně na tom, aby zůstal. nechte ho jít.

Kdo nechce, toho nedonutíte. A Vám stejně bude dřív nebo později nakonec líp i bez něj.

Každý to tak nějak vnitřně ví, ale je potřeba si to připomínat. 

Stejně jako je potřeba snít a věřit.

Na lásku, na mořské víly, prince a na všechny pohádkové zázraky.. ;)

Ale teď je jaro. Všechno je růžové a krásné. Takže brnění dolů a hurá vzhůru k vzdušným 

zámkům přímo do oblak. Už se nemohu dočkat. 

K zbláznění totiž miluji ten výhled.. <3